The Park is Gone
Dinosaur
Protection Group
 

Extinction Now!

The official opposite of the DPG

Enter

 

Fragilis

Allosaurus byl nerozšířenějším predátorem své éry a je považován za vrcholového dravce v oblastech, kde byl nalezen. Masivní hlava na krátkém krku byla nápadná díky velkým výrůstkům nad očima, které byli zřejmě různě barevné a sloužili k vzájemnému rozpoznávání mezi pohlavím a stářím zvířete. Mohutné tlapy a pilovité zuby poukazují na efektivního lovce.

Species

A. Jimmadseni

Species

A. Atrox

Species

A. Europaeus

Species

A. Maximus

Taxonomic rank / Classification

Clade

Dinosauria

Order

Saurischia

Suborder

Theropoda

Family

Allosauridae

Subfamily

Allosaurinae

Genus

Allosaurus

Species

A. Fragilis

D.A.R.V.I.S. - Dinosaur Anatomy Research Viewing System

Index Agresivity - Vysoká

Délka

10

metrů

Výška

3

metry

Hmotnost

3

tuny

 

Potrava

Masožravec

Kořist, Mršiny

Postoj

Dvounožec

Výskyt

Evropa,
Severní Amerika

Éra

Pozdní Jura

Před 155 - 150 Mil. let

Sociologie

Žijí
Společensky

Význam jména: "Neznámý ještěr"

Anatomické Zajímavosti

O allosaurovi toho víme více než o jakémkoli jiném dinosaurovi. To díky jeho úspěšnosti a tolika nalezených koster. V Cleveland-Lloyd Quarry v Utahu se od roku 1927 nalezlo přibližně 46 koster allosaurů různého stáří.

Je možné, že v juře se v této významné lokalitě nacházelo jezero, jehož břehy tvořily vrstvy tuhého, mazlavého bahna. To se stalo pastí pro těžké býložravce toužící po doušku vody. Jejich zoufalý křik pak pod vidinou snadné kořisti přivábil dravce. Poté, co chtěli hostinu opustit, zjistili, že rovněž uvízli. Jak se zde zvířata hromadila, zápach z rozkládajících se těl lákal ještě více mrchožroutů. Taková místa se nazývají „dravčí pasti.“

Vzhledem k nenalezení žádné dnešní „dravčí pasti“ se v roce 2002 rozhodl Terry Gates k podrobnému výzkumu koster z dané lokality. Nenalezl žádné vzájemně spojené kosti zachovalé v původní poloze ani kosti končetin ve svislé poloze, jak by se očekávalo u zvířat uhynulých ve stoje v důsledku zapadnutí. Všechny důkazy, například bahenní praskliny, ale svědčili o tom, že území trpělo výrazným suchem.

82 % zde nalezených allosaurů byli mladí jedinci a ti jsou zvláště citliví na extrémní klimatické změny. Gates tedy předložil teorii, že v období výjimečně nelítostného sucha se býložravci zoufale prahnoucí po vodě vydali k již vyschlému jezeru, kde následně dehydratací a hladem uhynuli. Dravci se stáhli k jedinému zdroji potravy široko daleko a když zbývající těla spotřebovali, pod následky chorob a úpalu je potkal stejný osud.

Díky tolika zachovalým důkazům můžeme dobře odhadnout, že allosaurus dosahoval plné velikosti v patnácti letech. Pokud ho nepotkala nehoda či nebyl napaden, pravděpodobně se mohl dožít dalších patnácti let.

Obratle allosaurů se zdály drobnější a křehčí než u všech do té doby známých dinosaurů. Díky nim dostal dinosaurus své jméno. Později se ukázalo, že tento typ obratlů byl u dinosaurů poměrně běžný.

Zadní končetiny byly kratší než u větších křídových tyrannosauridů a nebyly uzpůsobeny k rychlému pohybu. Allosaurus lovil ze zálohy.

Silné přední tříprsté končetiny používal allosaurus k uchopení kořisti. Zakončovaly je zlověstné drápy dorůstající 25 centimetrů. Tvarem připomínaly drápy orla.

Výrůstky nad očima dodávaly allosaurovi odstrašující vzhled, ale nesloužily jako zbraně. Pravděpodobně je využíval k přivábení samic a jako identifikaci mezi jedinci.

Část mozku vnímající pachy byla poměrně velká. Při lovu tak allosaurus nejspíše využíval dobře vyvinutý čich. Dokázal také slyšet nízké frekvence, ale mohl mít problém se zachycením jemnějších zvuků.

Krátký a svalnatý esovitě prohnutý krk nesl masivní hlavu. Vroubkované zuby průměrně dosahovaly 10 centimetrů a neustále dorůstaly, aby nahradily starší, ztracené v boji nebo opotřebované přijímáním potravy.

Vzhledem k velikosti ale byly zuby poměrně krátké a čelistní kost je překvapivě úzká. Ze zachovalých stopách po zubech víme, že allosaurus byl úspěšný lovec, ale jak přesně zabíjel?

Odpověď odhalil Velký Al, zvláště zachovalý allosaurus nalezený roku 1991 ve Wyomingu. Ještě ne zcela dospělý Al neměl lehký život. Jeho kostra nese známky devatenácti různých, většinou zhojených, zranění i bakteriálních infekcí. Osudným se mu zřejmě stala zlomenina prostředního prstu nohy, která mu znemožňovala lovit.

Jeho lebka byla podrobena velmi detailnímu zkoumání. Za použití dosud nejsložitějšího 3D modelu lebky dinosaura bylo možné určit umístění a sílu svalů, ale také únosný tlak. Test odhalil dvě věci...

Čelist měl allosaurus ještě slabší, než se předpokládalo. Mohl vyvinout největší sílu skusu 200 kg, zlomek síly skusu tyrannosaura, či dnešních aligátorů. Odpovídá spíše skusu leoparda. Drtit kosti allosaurus nemohl.

Lebka byla mimořádně dobře stavěná pro přenášení síly po délce. Měla více otvorů a byla lehčí, než u tyrannosaurů, byla konstruována k vydržení extrémního tlaku. Mohla snést zátěž šesti tun, než by se rozlomila. Spodní čelist se mohla veprostřed prohnout a tím tlamu rozšířit.

Závěrem je, že allosauři používali hlavu jako sekeru - využívali silné krční svaly k zaražení vroubkovaných zubů horní čelisti do těla kořisti. Zásah po zásahu pokračoval, dokud oběť nepadla v důsledku šoku a ztráty krve.

Neobyčejný důkaz svědčící o střetu allosaura se stegosauruem na život a na smrt byl objeven roku 2005. Jednalo se o plát stegosaura s kousancem ve tvaru U - dokonale odpovídající čelistem allosaura. Rovněž byl nalezen ocasní obratel allosaura s otvorem po zásahu ocasním bodcem stegosaurua. Allosaurus přežil, jeho poraněná kost se rychle zhojila.

Roku 1883 byla v USA nalezena zkamenělina natolik zdeformovaná, že vědcům trvalo více jak 100 let, než zjistili, že se jedná o čelist allosaura. Ztráta zubů, kosti a zkroucení čelisti ukazuje, že allosaurus žil dostatečně dlouho na to, aby se zranění zhojila. Nějak si dokázal obstarávat potravu a žil zřejmě i roky poté, co k úrazu došlo.

Samice allosaurů byly větší než samci a, s přihlédnutím k moderním plazům, byly zřejmě velmi agresivní dokonce i k ostatním ze svého druhu. Během období páření museli samci přistupovat k samicím s opatrností a opustit je krátce po spáření.

Osamocení allosauři lovili většinou malé a středně velké býložravce. Sdružovali se ale také do větších smeček. Koordinovaně tak byli schopni ulovit velké býložravé sauropody. Dle fosilních důkazů allosaury pronásledovali menší ceratosauři a požíraly vše, co po nich zbylo.

Allosauři byli rozšířeni téměř po celém světě. Velmi dobře prozkoumaný A. fragilis s kratším čumákem a A. atrox s delším čumákem (dnes už spíše neuznávaný druh) obývali Severní Ameriku spolu s největším A. maximus, nyní známější pod jménem Saurophaganax maximus. V Portugalsku byl popsán A. europaeus. Další neprůkazné nálezy pocházejí z Tanzanie, Austrálie a Antarktidy.

24. ledna 2020 byla zveřejněna studie a popis „nového“ druhu allosaura jménem jimmadseni. A. jimmadseni je menší, má užší lebku, štíhlejší a nižší čenich, ostřejší hřebínky a méně se překrývající zorné pole než vývojově zhruba o 5 milionů let mladší A. fragilis. K druhu A. jimmadseni byl přiřazen i slavný Velký Al.

Skeleton

Environment

Kinematografické Zajímavosti

Všichni allosauři objevující se ve Fallen Kingdom nejsou dospělí jedinci.

Dospělý allosaurus sehrál hlavní roly v krátkém filmu Battle at Big Rock spolu s ceratopsidem nasutoceratopsem. Snímek byl vysílán 15. září, 2019 na stanici FX.