The Park is Gone
Dinosaur
Protection Group
 

Extinction Now!

The official opposite of the DPG

Enter

 
Stygimoloch

Spinifer

Stygimoloch je poměrně robustním pachycefalosauridem, ve skutečnosti druhým největším, po svém nejznámějším příbuzném Pachycephalosaurovi. Specifickým poznávacím znamením tohoto druhu je výrazná ornamentace zesíleného temene lebky, jemuž vévodí dva největší rohy vyčnívající ze samého konce. Jejich hlavním účelem je chránit krk před útoky predátorů.

Other Species

Neznámé

Taxonomic rank / Classification

Clade

Dinosauria

Order

Ornithischia

Suborder

Marginocephalia

Family

Pachycepha...sauridae

Subfamily

Pachycepha...saurinae

Genus

Stygimoloch

Species

S. Spinifer

D.A.R.V.I.S. - Dinosaur Anatomy Research Viewing System

Index Agresivity - Střední

Délka

3

metry

Výška

1.5

metru

Hmotnost

150

kilogramů

 

Potrava

Býložravec

Plody, Vegetace

Postoj

Dvounožec

Výskyt

Severní
Amerika

Éra

Pozdní Křída

Před 67 - 66 Mil. let

Sociologie

Žijí
ve stádech

Význam jména: "Démon od řeky Styx"

Anatomické Zajímavosti

Vše, co o stygimolochovi víme, bylo zjištěno z pouhých pěti kousků lebky a drobných úlomků kostry. Proto jsou naše znalosti o něm stále dosti omezené. Pozůstatky byly nalezeny na nalezišti Hell Creek v Montaně.

Z různých stran klenuté lebky vyrážejí netypické shluky tří až čtyř rohů (nejdelší asi 10 cm) a tupých hrbů. O jejich funkci se paleontologové přou. Poslední výzkumy naznačují, že rohy nebyly příliš silné a lebka nebyla dostatečně pevná, aby obstály v soubojích.

Populární vědecká teorie tvrdí, že stygimoloch a dracorex jsou pouze různá vývojová stádia dospělého pachycephalosaura, na jehož lebce se hrboly a záhyby postupně mění v celistvou klenbu z masivní kosti. Také může jít o pohlavní dimorfismus.

Svými ostrými předními zuby ohryzával rostliny a žvýkal je stoličkami.

Skeleton

Environment

Kinematografické Zajímavosti

Paleontolog Jack Horner, který přišel s tvrzením, že stygimoloch je jen nedospělý pachycephalosaurus, je vědeckým poradcem série již od prvního Jurského parku. Přesto se tvůrci rozhodli stygimolocha představit.

Zvukový designér Al Nelson použil k ozvučení stygimolocha zvuky jezevčíka svého kolegy Peta Hornera, Rity, zkombinované se zvuky velbloudů a trochou prasat.