65 MILIONŮ LET OČEKÁVÁNÍ
JURSKÝ PARK
Po fantastickém nálezu miliony let starých řetězců DNA se pokusí ambiciózní milionář se skupinou financovaných vědců vytvořit přírodní park s žijícími prehistorickými zvířaty na izolovaném ostrově.
Sen Johna Hammonda (Richard Attenborough) se plní. Jeho celoživotní projekt je těsně před otevřením pro veřejnost. K tomu schází už jen odborný posudek. Proto pozve známého paleontologa Dr. Alana Granta (Sam Neill) s jeho kolegyní Dr. Ellie Sattlerovou (Laura Dern). Cestou se setkávají s též zvaným výstředním matematikem Dr. Ianem Malcolmem (Jeff Goldblum). Nadšení a úžas však zmírní blížící se bouře. S jejím příchodem začíná být zřejmé, že ne všichni jsou k Hammondovi tak loajální, jak se domnívá. Po celém parku začínají selhávat bezpečnostní systémy a dinosauři jsou volní. Nejúžasnější objev současnosti se stává největším dobrodružstvím všech dob!
Velkolepý snímek režiséra Stevena Spielberga, oceněn třemi cenami Akademie patří mezi největší kasovní úspěchy filmové historie. Přináší neuvěřitelné speciální efekty a dramatické akční scény z ostrova, jenž se mění v nebezpečné místo, kde musí lidé mezi prehistorickými predátory bojovat o holé přežití. Vítejte v JURSKÉM PARKU!
INFO PŘEHLED
USA premiéra: 11. června, 1993
ČR premiéra: 14. října, 1993
ČR premiéra: 14. října, 1993
Rozpočet: $ 63 000 000
Tržba v USA: $ 402 828 120
Tržba globální: $ 1 033 928 303
Tržba v USA: $ 402 828 120
Tržba globální: $ 1 033 928 303
Stopáž: 127 minut
Poměr stran: 1.85 : 1
Přístupnost: PG - 13
HRAJÍ
ŠTÁB
FAUNA
GALERIE PLAKÁTŮ
GALERIE z FILMU
GALERIE z NATÁČENÍ
ZAJÍMAVOSTI
Přestože většina dinosaurů, objevujících se ve filmu i v knize, pochází z křídového období, nikoliv z jury, Michaelovi Crichtonovi stačilo, že titul zkrátka takto zní lépe.
Ještě před vydáním knihy se strhl mezi filmovými studii boj o práva na zfilmování knihy. Získal je Universal za 2 miliony dolarů. Hlavní eso v rukávu byl ale režisér Steven Spielberg.
Podle Michaela Crichtona obsahuje film pouze kolem 10 až 20 % knihy.
Původně se zvažovalo oživit dinosaury za pomoci modelové animace studia Phila Tippeta, ale po prvních ukázkách nepřišly Spielbergovi pohyby dinosaurů dostatečně plynulé. Steven se proto rozhodl zkusit animační studio ILM Stana Winstona, které dinosaury zanimovalo počítačově - CGI. U zkoušek byl přítomen právě i modelový animátor Phil Tippet a když viděl ty úžasně plynulé pohyby zvířat, pronesl „Došlo mi, že přijdeme o práci a vymřeme“. Spielbergovi bylo líto, že přešel ke konkurenci a věta se mu líbila natolik, že ji použil ve filmu. Nakonec studio o práci na filmu nepřišlo. Tvůrci společně našli cestu, jak vzájemně spolupracovat a vypomoct ILM.
Film získal mimo jiné ceny i tři Oscary za Mix zvuku, Střih zvuku a Vizuální efekty. A Českého lva za nejlepší zahraniční film.
Roli Alana Granta odmítl Harrison Ford.
Roli Iana Malcolma měl původně hrát Nicolas Cage, který se k filmu dostal přes zmínku Laury Dern. Nakonec ale vycouval a roli dostal Jeff Goldblum.
Laura Dern a Jeff Goldblum při natáčení spolu začali chodit a dva roky byli zasnoubeni.
V době uvedení se stal Jurský park nejúspěšnějším filmem. Spielberg díky podílu ze zisku vydělal více, než kterýkoliv jiný režisér před ním - 250 milionů dolarů.
Exteriéry se natáčeli na Kauai. Jde o čtvrtý největší z osmi hlavních Havajských ostrovů. Během natáčení ale byl ostrov zasažen v té době zatím nejničivějším hurikánem Iniki, a natáčení muselo být přerušeno. Ostrov Nublar zasáhl hurikán i samotném ději filmu. Některé situace tak filmaři použili a někdy i při bouři natáčeli.
Natáčení předcházelo dva roky příprav. Natáčelo se od 24. srpna do 30. listopadu 1992 a o proti plánu skončilo o 12 dní dříve.
Film zahrnuje 63 počítačových záběrů, na onu dobu mimořádně hodně. Z celkové délky filmu jsou dinosauři v 10 minutách. Pro zajímavost Jurský svět (2015) má přes 2 000 počítačových záběrů.
Při natáčení scény u výběhu raptorů, kdy slyšíme pouze jejich zvukový projev, zvuky vydával sám režisér Steven Spielberg, aby byli herci schopni lépe reagovat na situaci. V postprodukci byl však „raptor Spielberg“ nahrazen.
Michael Lantieri ze speciálních efektů dlouho vymýšlel mechanismus, který by dokázal vytvořit soustředné kruhy v pohárcích s vodou, které Spielberg vyžadoval. Den před samotným natáčením scény příchodu tyrannosaura hrál doma na kytaru a postavil na ní sklenici s vodou. Brnkáním na struny najednou začali vznikat tolik potřebné kruhy. Další den do auta tedy natáhli strunu, na kterou brnkal ukrytý člen štábu. A tyrannosaurus mohl dorazit.
Robotický animatronika tyranosaura vážila 5,5 tuny, byla 12 metrů dlouhá a 6 metrů vysoká. Problém byl, že citlivá robotická technika musela být kalibrována na přesnou hmotnost různých částí jeho těla a navíc by neměla navlhnout. Jenže scéna se odehrávala za silného deště a po tyranosaurovy doslova tekly proudy vody. Tělo se nasáklo, a změnila se jeho hmotnost. Tyrannosaurus se začal třást, jako by mu byla zima. Musel proto být každou chvíli vysoušen.
Animatronické loutky raptorů jsou navrženy jako oblek. Ukrývá se v nich tedy člověk, který navíc ovládá určité části těla. Jiné části jsou pro změnu ovládány dálkově.
V původním konci filmu se měli raptorů zbavit protagonisté bez pomoci tyranosaura. Přičemž jeden raptor se měl zachytit v čelistech vystavené kostry a při pádu lebky zahynout. Spielberg si ale začal myslet, že musí tyranosaura ještě jednou nakonec ukázat. Že kdyby se ještě neobjevil, diváci by mu to neodpustili. Proto vznikla ona legendární závěrečná scéna.
U oživování počítačových dinosaurů se tvůrci často inspirovali pohyby a chováním dnešních zvířat i lidí. Při natáčení scény gallimimů simulovali dinosaury na place členové štábu. Při přeskakování padlého stromu ale TyRuben Ellingson (kreslíř scénáře) zakopl a zle si zlomil ruku. Tvůrci to pak použili na jednoho z gallimimů do filmu.
Nevíme, jaké zvuky dinosauři vydávali. Filmaři proto využili různých zvířat a vzájemně je kombinovali. U dilophosaura například použili labuť, sokola, chřestýše a vřešťana. U velociraptora zase delfína, mrože a želv. Na dupání tyrannosaura byl použit zvuk pádu sekvoje. Zvuky, které vydává zahrnují psy, tučňáka, tygra, aligátora a slůně. Brachiosaurus je velryba v kombinaci s oslem.
Ve filmu byl prvně člověk nahrazen počítačovou animací. Jde o scénu, kdy tyranosaurus popadne právníka na záchodě a zatřepe s ním. Také když kaskadérka Lex propadla stropem, podívala se do kamery. Bylo patrné, že nejde o herečku Arianu Richards. Proto animátoři nahradili kaskadérčin obličej tváří Ariany.
Při natáčení scény, kdy tyrannosaurus promáčkne sklo vozu, nebylo v plánu, aby sklo prasklo, takže reakce dětských herců jsou o to skutečnější. Při nárazu také animatronickému modelu tyranosaura vypadl zub. Jelikož bylo časově náročné ho umístit zpět, štáb se rozhodl pokračovat bez něj. Na to mysleli i tvůrci Jurského světa (2015) a Zániku říše (2018). Tyrannosaurovi, jménem Rexy, totiž pořád chybí zub na stejném místě. Dinosaurům opotřebované zuby postupně dorůstali, takže i kdyby tvůrci tento kosmetický detail opomenuli, o chybu by se nejednalo.
Animatroniku triceratopse ovládalo celkem 8 lidí.
Ve filmu se nikdy nedozvíme, proč vlastně je triceratops nemocný. Odpověď však můžeme nalézt v románové předloze, kde šlo o stegosaura. Byl opravdu otráven západoindickým šeříkem. Triceratopsové nedokáží žvýkat, proto polykají kameny, které spořádanou vegetaci rozmělní až v žaludku. Zhruba každých šest týdnů si triceratops kameny doplňoval a jak ony kameny sbíral, nechtěně s nimi spořádal i opadané jedovaté bobule šeříku. Scéna s vysvětlením byla v konečném scénáři a dokonce byla i natočena, ale do závěrečného sestřihu se bohužel nedostala.
Pro film byla také vyrobena animatronika mláděte triceratopse. Ta měla být použita ve scéně, kde by si s mládětem hrálo jedno z dětí. Spielberg se ale rozhodl scénu nepoužít kvůli narušení tempa filmu a také mu přišla příliš dětinská.
Termín „velociraptor“ je ve filmovém vesmíru Jurského parku použit na jiného většího dromeosaurida, a to deinonycha. Filmy, stejně jako jejich románové předlohy, se totiž řídí podle neobvyklého druhového třídění paleontologa Gregoryho S. Paula. Ten se domníval, že deinonychus a další druhy dromeosauridů mohou spadat pod druh velociraptora. Na žádost Stevena Spielberga byli filmoví velociraptoři pozměněni. Tvarem lebky a velikostí odpovídají spíše druhu utahraptor. Jurský park (1993) se však natáčel rok před jeho objevením. Vědci tak nešetřili kritickými poznámkami k tomu, že dinosauři na plátně jsou nejméně dvakrát větší, než jakýkoliv dosud známý zástupce čeledi dromeosauridae.
V pozadí na nástěnce v přívěsu Alana Granta a Ellie Sattlerové je plakát, na kterém stojí: „Žádné zvíře nebylo vypuštěno bez kompletně vyplněných papírů.“ Jak ironické, vzhledem k tomu, že jde o paleontology zkoumající vyhynulá zvířata. Jde ale o chytrou předzvěst nastávajících událostí.
Když se Alan Grant snaží ve vrtulníku zapnout pás, vezme jeden špatný konec. Má tedy dva „holčičí“ konce, které by neměli jít spojit. On ale pravidla obejde a oba konce sváže. Poté zjistíme, že všichni dinosauři v parku jsou samice, přesto našli způsob, jak se rozmnožit. „Život si najde cestu.“ Jak geniální naznačení.
V presentaci běžící na pozadí při obědě si můžeme třeba povšimnout, že další park chystá Hammond v Evropě.
Tim hovoří o knihách skutečného paleontologa a spisovatele Roberta T. Bakkera. S sebou však nosí fiktivní knihu „Dinosauří detektivové“ od Alana Granta. Spoluautorem je pak Michael Backes, který vytvářel grafiku pro počítače v parku a předmluvu sepsal Richard Attenborough, tedy představitel filmového Hammonda.
Dennis Nedry na jednom ze svých monitorů sleduje další slavný film Stevena Spielberga - Čelisti (1975). Dále má na monitoru přilepenou fotku J. Roberta Oppenheimera, teoretického fyzika, jenž se podílel na návrzích atomových bomb.
Kniha „Tvorba Jurského parku“, kterou vidíme v obchodu se suvenýry, skutečně existuje. Nyní už se nedá sehnat v tištěném vydání, ale stále lze objednat v elektronické podobě.
Ve scéně v kuchyni se Lex schová do skříňky a Tim zamkne jednoho raptora do mrazáku. Obojí je odkaz na film Osvícení (1980) Stanleyho Kubricka, kde hlavní postavy řešily podobnou situaci stejnými způsoby. Spielberg je totiž velkým fandou Kubrickovi práce.
Ke konci filmu vidíme záběr na velociraptora stojícího ve světle projektoru. Na jeho pokožku tak dopadá promítaný kód složený z písmen A, G, C a T. Jde o rozkódovanou sekvenci DNA, která se skládá právě ze čtyř nukleových bází. Adenin A, guanin G, cytosin C a thymin T.
Když se v závěrečných titulcích objeví jméno Stevena Spielberga, můžeme v soundtracku zaslechnout 5 povědomých tónů z dalšího Spielbergova filmu - Blízká setkání třetího druhu (1977), kam také skládal hubu John Williams.
Hlas který slyšíme z aut a instruktážních videí patří herci Richarda Kileyho. Tvůrci se tak drželi knihy, kde právě o tomto herci Michael Crichton psal.
Ian Malcolm a John Hammond se během filmu často dostávají do pře kvůli opačným názorům. Povšimněte si také jejich barvy oblečení. Spielberg a Crichton viděli duo jako reprezentace sebe samých. Spielberg se držel pozitivního, idealistického, leč naivního přístupu Hammonda v bílém. Zatímco Chrichtonovu cynickou a vědeckou a mnohdy negativní stránku reprezentuje Malcolm v černé.
Ian Malcolm v knize vysvětlí, že díky nošení černého oblečení nemusí složitě přemýšlet, co si n sebe vezme. Stejně to měl i vědec Seth Brundle ve filmu Moucha (1986), kterého také ztvárnil Jeff Goldblum. Inspirace pochází od Alberta Einsteina, který uvažoval podobně.
Když výtvarník Adam Scott uvnitř animatronického tyrannosaura upevňoval kůži, náhle vypadl proud. Ten držel hydrauliku robotického dinosaura narovnanou, bez proudu však systém přešel do vypnuté polohy a pracovníka těsně minuly písty a kovové součásti, které by ho bez problémů rozdrtily. Jako zázrakem se mu ale nic nestalo.
Gerryho Hardinga, hlavního veterináře parku, ztvárnil producent prvních dvou snímků Gerald Molen. Vidět ho můžeme ve scéně s nemocným triceratopsem. Gerry Harding je otec Sarah Hardingové ze Ztraceného světa (1997).
Copyright © 2021 JURASSIC WORLD.cz
Všechna práva vyhrazena.
